Zase! Škubnu prutem rychle do boku, ale na prázdno. Ryby mi nedají ani setinu navíc. Chytám s lízátkem kus od břehu a snažím se využít bleskových záběrů, které následují většinou po delší pauze, takže člověk povolí v soustředěnosti. Jen sedí, kouká a najednou se prut otřese ve vidličkách… 

Ale, než budu pokračovat, objasním v krátkosti, co znamená onen cukrárenský výraz “lízátko”. Jedná se speciální plochý splávek (kulatý nebo jiného tvaru) určený pro lov na řekách, z něhož vychází ve dvou směrech drátky. Díky jejich pozici stojí splávek vždy proti proudu svou úzkou stranou, čímž “rozráží” proudění, kterému je vystaven.  

Můžeme tedy prut odložit do vidliček a nechat říční proud, ať napne vlasec mezi špičkou prutu a splávkem, který je tak zakotven na jednom místě. Pokud bychom něco takového udělali s klasickým splávkem, proud by jím začal “kývat”, takže ryby by ztratili důvěru k nástraze, a voda by ho tlačila ke břehu.  

Lízátka jsou často používána na závodech při lovu s děličkami nebo dlouhými pruty typu bolognese. Pokud však nemáte takový prut k dispozici, můžete stejně jako já použít kratší prut kolem 4—5 metrů. Nevýhodou bude samozřejmě omezení vzdálenosti, protože s lízátkem lze lovit jen na délku prutu. Jestli však víte o místech, kde se vyplatí lovit blízko břehu, rozhodně to není na škodu. 

Jak jsem již zmínil, záběr se může projevit dost razantně, čemuž přispívá i napnutý vlasec mezi prutem a splávkem. Takže pokud lovíte větší ryby, je dobré, aby byl prut ve vidličkách dostatečně stabilní a seřízená brzda, jinak vám ho ryba ve chvíli nepozornosti překlopí do vody. A věřte, není to zase tak neobvyklé. Ideální je mít na prutu položenou ruku a dávat pozor. 

Záběry však mohou být také jemné a skoro nečitelné. Někdy se anténka pohybuje jen zlehka do strany, aniž by změnila ponor. Je proto dobré, pokud to podmínky dovolují, sledovat stíny stromů a příbřežních travin, které leží na hladině, současně s anténkou. Lépe tak odhalíme, jestli se splávek pohybuje vůči pozadí na některou stranu, aniž by to bylo znát na anténce. 

Konečně, způsob, jakým lízátko signalizuje záběry a pohyb nástrahy, je z velké části ovlivněn hloubkou, ve které chytáme. Pokud nám leží například celý návazec na dně, většina záběrů anténku nepotopí, ale splávek se bude jen rychleji či pomaleji pohybovat za rybou. Naopak, když necháme nástrahu nade dnem, můžeme předpokládat, že anténka při záběru zmizí pod hladinou. Není to však jisté, protože ryby mají svůj vlastní instinkt a naše představy jsou jim víceméně fuk. 

Osobně jsem se s lízátkem setkal asi před dvěma roky a zpočátku jsem tomuto “vynálezu” příliš nedůvěřoval. Přišlo mi, že chatrné drátky, za které je splávek upevněn, se musí při větším tahu vylomit nebo zdeformovat. Obavy však byly zbytečné a splávek už mi přinesl pěkné cejny a plotice, líny a kapříky, kterým nehybná nástraha při dně jistě vyhovuje. 

Nakonec se ještě zmíním o tom, že prut samozřejmě nemusí být jen ve vidličkách, ale lovné místo můžeme pomalu proplavat nebo jej můžeme naopak přehodit a potom zpětným přitahováním zkoušet různé pozice nástrahy v lovišti. A proč nevyzkoušet lízátko i na stojatých revírech, třeba u přítoku, kam se ryby často stahují, ale běžný splávek by nám brala voda. Prakticky všude, kde je nějaký proud, ale situace vyžaduje pasivní nástrahu při dně, se to vyplatí zkusit. 

Tak hodně štěstí!