Plavaná není zdarma

Chytání ryb se splávkem je sice parádní věc, ale taky dost nevděčná. Při klasické položené nebo feederu, kde stačí často malá změna a člověk je schopný chytat prakticky kdekoliv. Jistě, jsou lokality, kam se plavaná hodí více. Třeba malé říčky a potoky, jako stvořené pro splávek nebo muškaření.

Obecně však platí, že položená je schopná uspět na většině revírů, s podstatně menším úsilím, než jaké musíte vynaložit při chytání stejných ryb na plavanou. Sám jsem měl možnost porovnat si účinnost barevné špičky a splávku na větší pískovně, s protivětrem, za deště a na velké hloubce. Tedy v podmínkách, ve kterých nejsem vůbec zvyklý lovit. Jako první jsem proto nasadil do hry feeder, půjčený od kamaráda, přestože jsem touto metodou nikdy nelovil a znal jsem ji jen teoreticky.

Krmítko jsem naplnil kukuřicí, zazátkoval trochou strouhanky a nahodil kolem třiceti metrů. Špičku jsem natočil, aby svírala s vlascem zhruba pravý úhel. Nějaké puntičkaření bylo však zbytečné, protože můj první feederový záběr v životě nešel přehlédnout. Neohnula se špička, ale celá třetina prutu. Nadchlo mě to. Tak jednoduché, tak účinné.

Vyrovná se feederu?

Naštěstí či naneštěstí, je mi však souzeno být plaváčkářem. Proto zdolám s feederem ještě jednu rybu a sáhnu po matchovém prutu. Stále vytrvale krápe, fouká a šedavá oblaka nemají konce. Nemám ani pořádný splávek, ani silný prak, ani velké zkušenosti. Lovím proto blízko, kde dno padá do hloubky zhruba dvou metrů. Všechny anglické splávky jsem nechal doma, protože na tuto lokalitu jsme neplánovali jet. Nakonec navážu pevný pěti-gramový splávek, protože nic těžšího nemám.

Vyvažuji, měřím hloubku a peru se s nepřízní počasí. Krmím směsí pšenice a kukuřice, kterou se snažím nastřílet co nejdále. Klipovat nebo jinak označovat nemá cenu, vlny unáší splávek příliš rychle. Ukotvím jej proto pouze dvěma bužírkami za spodní konec, čímž získám takový provizorní angličák. Můžu proto ponořit vlasec mezi špičkou prutu a splávkem, aby lépe odolával větru.

Snažím se držet splávek v prokrmené oblasti a mít maximální kontakt se dnem, aniž bych háčkem zachytával o dno. První záběr. Druhý. Lovné místo obsadili malý cejni, první vlaštovky. Postupně získávám grif, soustředím se na náhozy, zasekávám a všechno se zdá veselejší. Dočkám se i bzučící brzdy a malého šupináče. Vzápětí přichází druhý, ihned po dopadu. Jsou tam, plavaná srovnala skóre.

Potíže s proudem

Jsou však případy, kdy je lov se splávkem nejen náročný, ba přímo nemožný. Letos jsem takovou situaci zažil v červnu na řece Nežárce, po vydatných deštích. Voda se řítila korytem, kde by těžko obstálo i stogramové krmítko. A jak jsme zjistili za pomoci sonaru — většina ryb se držela právě tam. Musel jsem proto lovit jen na rozhraní proudu a tišiny, kde však přicházely záběry pouze sporadicky.

Zkrátka, při plavané (nemyslím teď pohodové chytání s brčkem, za soumraku, kdy se všechny živly utiší a rybář si vychutnává každý okamžik) jsme často nuceni soupeřit jak s nepřízní počasí, tak sami se sebou (dá se říci, že u vody zažívám nejenom krásné chvíle, ale taky zde nejvíce nadávám), přestože stačí sáhnout po jiné metodě. Pokud se tedy i vy zarytě držíte splávku, i když nemusíte mít vždy největší úspěchy, možná vám pomůže pár následujících rad a tipů:

Vždy připraven

Ať se chystám na vodu tekoucí či stojatou, vždy s sebou mám všechny možné typy splávků, přestože jich ve skutečnosti použiji jenom pár. Pevné splávky, různé gramáže, tvary, anglické splávky, dlouhé i kratší, lízátko i splávek Surf. Kolikrát se mi stalo, že jsem postrádal zrovna ten splávek, který zůstal doma. Jednou jsem musel chytat se Surfem na stojaté vodě, protože jsem nahazoval zpod větví a potřeboval jsem těžší splávek abych dohodil na lovné místo. Jindy jsem zase postrádal anglický splávek na velké řece, kde bylo třeba chytat na dálku. Prostě, je dobré mít po ruce vždy výběr více druhů, i když by vám ve skutečnosti stačil jediný. Stačí, aby začal vát vítr špatným směrem a máte po pohodovém chytání.

Přiměřené vybavení

Nepodlehněte trendu jemnosti — to neznamená, že plavaná není o slabých vlascích a malých háčcích. Neodmyslitelně to k ní patří. Pokud mi však někdo bude tvrdit, že desítka návazec je univerzální průměr, nebudu mu to vyvracet, ale těžko bych tomu věřil. Jistě, každý chytá jiné ryby na jiných lokalitách, ale já osobně nemám problém při cíleném lovu kaprů vlascem 0,16 a větším háčkem. Mám vyzkoušeno, že drobné háčky deformují kapří tlamu podstatně více než větší háček ze silnějšího drátu. O vyřezávání z tkáně ani nemluvě. Krom toho silnější vlasec má další kladnou vlastnost — méně se motá a má celkově delší životnost. Zkrátka, vlasec i háček volím podle zdravého rozumu, což neznamená, že nedokáži zdolat rybu na slabém — třeba i ve stejném čase.

Vlasec pod vodu

Potápění vlasce při chytání s waglerem — dlouho jsem s tím bojoval, přestože je to jedna z hlavních plaváčkářských dovedností (nepostradatelná při odhozu na větší vzdálenost). Spočívá v tom, že anglický splávek (wagler) je na vlasci ukotven pouze za spodní konec, což dovoluje potopit po nahození vlasec ležící na hladině, abychom omezili tvorbu oblouku (pytle), který se vlasci tvoří vlivem větru a proudění vody. Samotné ponoření provádím takto: nejprve své lovné místo přehodím o několik metrů (vyplatí se používat klip nebo značku na vlasci, abych měl představu, kde se moje krmné místo nachází), po dopadu splávku potopím špičku prutu asi 30 cm pod hladinu, několikrát rychle zatočím kličkou navijáku, čímž vyrovnám a potopím část vlasce, a nakonec prutem rychle švihnu do boku. Nemyslím, že existuje nějaký univerzální způsob, jak vlasec potopit, ale každý si najde ten svůj.

Pravidelně krmit

Ohledně krmení — kromě toho, že je třeba soustředit se na přesnost, složení a množství, tak jsem během letošního léta dospěl k dalšímu důležitému faktoru — pravidelnému vnadění. Dříve jsem krmil víceméně jednorázově a příliš jsem se nezabýval tím, kolik ryb se mi pohybuje na lovišti a jakým tempem mizí krmná dávka. Většinou to proto dopadlo tak, že jsem zažil půlhodinu intenzivního braní a potom záběry rychle ustaly. Dokrmil jsem, ale nějaké velké změny jsem nedosáhl. Ryby prostě odjely. Dnes se proto vždy snažím krmit pravidelně, aby na dně stále něco leželo a hejno mělo důvod zdržet se déle. Nemluvím teď o vnadění kaprů, tam se naopak hodí krmit jednorázově, aby se ryby začaly cítit v krmném místě více bezpečně.

A poslední rada— nezabývejte se příliš tím, že chytáte v průměru menší ryby než ostatní. Plavaná nebude nikdy snadná metoda, pokud budete chtít chytat velké kusy. Využívejte proto její přednosti jako je možnost aktivního přehazování, splavávání, přirozenosti a celkové variability, kterou nabízí oproti jiným způsobům. A pokud budete vytrvalí, dostanete jistě šanci i na nějakou “slušnější” rybu, která bude o to cennější…

1 488 zobrazení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (4 hodnocení, průměr: 4,50 z 5)
Loading...

Napsat komentář