Pomalu dotahuji uzel na obratlíku, ale myšlenkami jsem už jinde. S taťkou chceme vyrazit na místní rybník, a jelikož chytáme každý po svém, bude to další duel mezi plavanou a položenou. Taťka plánuje ještě navíc zkusit lov na mlaskačku, pokud budou ryby blízko hladiny. Počasí je zatím pěkné, tak doufáme, že to vydrží.
Vážu svoji klasickou montáž s krátkým třígramovým angličákem, hlavní zátěž asi 70 cm od háčku, obratlík, návazec 0,14 mm se záběrovým brokem a menším lopatkovým háčkem. Nechci chytat daleko, tak 10-12 m od břehu, a měl bych lovit hlavně cejny, perlíny, kapry do 50 cm a možná nějakého lína. Naopak taťka jde opět do klasické položené a hladinového lovu se splávkem Sbirulino.
U vody nás přivítá celkem silný vítr a když dorazíme na vyhlédnuté místo, vane přímo proti nám. Taťka něco zabručí o tom, že s lehkým splávkem nemám teď šanci, což mu vzápětí vracím ohledně hladinovém lovu. Inu, tak to mezi soupeři chodí. Mezitím rozbalujeme věci, sestavujeme pruty a obhlížíme terén.
Splávek mám již vyvážený, takže jen připevním na háček větší brok a změřím si hloubku. Sice to zdržuje, ale těžko se bez toho obejdete. Jistě, někdy stačí jen nastavit od oka větší ponor a máte jistotu, že nástraha není ve sloupci, ale k poctivému chytání to má daleko. Háček je tedy těsně nade dnem a začínám krmit. Mám připravený prak s kukuřicí, a přestože nejsem nikterak přesný, pošlu ke splávku několik dávek. Nakonec ještě přidám tři koule krmné směsi, abych ryby upoutal a rychleji mohli najít lovné místo.
Asi po půl hodině hlásí taťka prvního šupináče. Zabral na žížalu, a přestože není velký, je to první bod pro položenou. Splávek zatím mlčí a anténka se kolébá ve vlnách. Znovu nahodím a rychlým švihem potopím vlasec pod hladinu. Stejně jej však vlnky posunují ke břehu. Záběr? Anténka pomalu ujíždí do strany. Prut přechází bleskurychle do oblouku a na konci ucítím váhu ryby. Kapr na matchový prut není tentýž jako na položenou. Kdo nezkusil, nepochopí.
Kukuřice slaví úspěchy a přináší další dva kousky. Záběry nejsou sice nijak zřetelné, ale ryby jsou na místě. Radost mi udělají také tři cejni a perlín, protože jaká by to byla plavaná, kdybychom stále lovili jeden druh. Položená však také nezahálí a taťka si připisuje krásného lína s kapříkem.
Chytám teď už s delším angličákem, ale vítr se postupně uklidnil, takže to už nemá takový význam. Záběry celkem ustali, stejně jako vítr. Najednou ale splávek rychle mizí a brzda navijáku dává tušit bonusový úlovek. Ale jen na chvíli. Škoda. Alespoň jsem ho neutrhl.
Slunce už se sklání, když střílím do vody poslední kukuřici a dávám šanci poslednímu záběru. Ty chvíle, kdy se zapadající slunce odráží na hladině, patří k nejkrásnějším, jaké u vody znám. A když z vody trčí kousek barevné anténky, těžko se vracíte domů.
(3 hodnocení, průměr: 5,00 z 5)
Loading...