Průběžné polotěžko: AKTUALIZOVÁNO

Dneska tu budu mluvit o rybářské metodě, lovném způsobu, který můžu s trochou nadsázky považovat za svůj vynález. Netvrdím, že přicházím s něčím novým, třeba tak chytáte právě vy, ale je pravda, že jsem ani v článcích, ani literatuře na něco takového nenarazil.  

Asi znáte lovnou sestavu zvanou polotěžko, kdy slouží jako indikátor záběru splávek, ale zbytek montáže je pevně kotven na dně, nejčastěji za pomoci průběžného olůvka. Vlasec proto nejdřív proklouzne touto zátěží, a až potom se dává do pohybu splávek. Je dobré tak chytat, když chcete, aby vám celý návazec ležel na dně a nikam se neposouval.  

Je tu však jedna velká nevýhoda, která mi brání využívat polotěžko častěji než několikrát do roka. Pokud totiž začne foukat a chytám s tenkým citlivým splávkem s průběžnou zátěží u dna — vlnky jej za chvíli položí na hladinu a potopí. Můžu ho sice vyměnit za kulatější, aby měl větší vztlak, ale tím se ztrácí citlivost. Jak to tedy udělat, aby se splávek držel na hladině a zároveň dobře signalizoval? 

Tím se dostáváme k mému nápadu, kterým je průběžné polotěžko. Dá se říci takový hybrid mezi plavanou a položenou s předšpičkovým číhákem. Splávek pojí s vlascem jen spodní očko nebo karabinka, není však nijak fixován. Pod ním následuje zátěž, používám většinou torpilku o hmotnosti 3-5 g, gumový korálek k ochraně uzlu, a nakonec obratlík s návazcem. Délka návazce se mi osvědčila kolem pětadvaceti centimetrů, ale k tomu se ještě v průběhu článku vrátím. 

Asi je vám divné, jak chci poznat záběr na splávku, jímž vlasec jen volně proklouzává. Fígl je v tom, že po nahození potopím rychlým točením navijáku vlasec pod hladinu, jako při lovu s angličákem. Taky je nutné, aby špička prutu byla ponořena pod vodu, minimálně tak, aby se konec prutu dotýkal vody. Nyní jsem ve fázi, kdy je splávek držen pod hladinou napnutým vlascem mezi průběžnou zátěží a špičkou prutu. Teď však povolím trochu vlasce z navijáku (délka je závislá na hloubce, na které chytáte), takže splávek dostane prostor k tomu, aby vystoupal a ukázal se na hladině. Pokud ovšem zatáhnu směrem k navijáku, tedy vlasec znovu napnu, splávek se zanoří. 

Když jsem s tím poprvé vyrazil k vodě, nebylo to nic víc než experiment. Volba byla jasná, nedaleko domu mám dva malé rybníky, kolem hektaru. Nejsou to svazovky, ale takzvané “prémiové vody” pro místní rybáře. Asi si domyslíte, jaký druh ryby převládá. Sice narazíte i na jiné, ale kapr dominuje.  Ovšem krom toho, že se tu nesmí vnadit a rybářský řád je trochu upravený, to zde chodí jako na jiných vodách. Když se většina mírových ryb odnese, zájem opadne a člověk zůstane u vody skoro sám… 

Jak bylo u vody

Rybník mě přivítal slušnou pokrývkou listí, takže jsem zamířím k jeho zadní části, kde je hladina volnější. Obsadím pěkný koutek, kde mi po pravé straně vyrůstá široká větev sahající nad vodu. Za chvíli mám nastraženo, povolím vlasec a splávek se objeví asi tři metry ode mne. Je zbytečné chytat dál, vím, že ryby se zde producírují skoro pod břehem. Zrovna když přemýšlím, jestli se splávek vůbec dokáže potopit, zmizí mi červený bod z očí. Je tam! 

Prut však zvedám do prázdna. Takový krásný záběr a nic z toho. Znovu nahodím, tentokrát více za roh, podél břehu. Vyladím splávek, který několik minut nehnutě stojí, než se opět ztrácí. Cítím výpady, ale kapří divokost tomu chybí. No vida, pěkný karas. Vypadá jako starší jedinec, má takovou nažloutlou barvu a jeho tlama prozrazuje, že není na břehu prvně. Jako kdyby někteří rybáři měli potřebu nemírové či nekaprovité ryby zohavit, aby se už nepřiblížili k jejich nástraze. Co na to říct. 

Další záběr přichází od cejna, jednoho z mnoha zakrnělých, kteří se v silné konkurenci jen těžko prosadí. Rybáři je pak nesnáší o to víc, pro jejich hladovost. Bohužel, málokdo se k nim chová jako k rybám, které prostě neměli štěstí a skončili tady. Chytám ještě dva takové. Když se zvednu ze stoličky, od břehu odjede mocná vlna. Tak přece tady byl, říkám si a přemístím se. Druhé místo však dává jen pár jemných záběrů a menšího perlína. Asi to půjdu zkusit ještě k sousednímu rybníku. 

Tady fouká o poznání víc. Nebýt potopeného vlasce, tenký splávek by nebylo možné držet od břehu. Torpila ho však jistí, takže se skoro nepohybuje. Funguje to, dokonce i záběr poznávám, přestože se do barevného konce stále opírají vlny. Po nějaké době se znovu vracím k prvnímu rybníku. Netrvá dlouho a cítím tah, který je mi dobře známý. Průběžné polotěžko opět boduje… 

Možná si říkáte, že to sem nepatří, není to plavaná. Vždyť, proč se otravovat s nějakým splávkem, když můžu chytat prakticky stejně na položenou? Rybám nesejde na tom, jak poznáte jejich zabrání. A máme tu přece feeder, metodu, která nabízí jednoduchý efektivní lov. Proč tedy? Inu, je třeba přejít k nesporným výhodám i nevýhodám, které s tím souvisí:

Co získáme 

Předně, CITLIVOST. Troufám si tvrdit, že naprosto srovnatelná s jemnou plavačkou, i když nepoužíváme žádné broky k vyvážení. Pokud tomu dáte šanci, uvidíte, že splávek kopíruje jakékoli zkrácení či prodloužení vlasce, s minimálním zpožděním.  

Dalším kladem j NENÁPADNOST. Splávek se totiž nenachází přímo nad lovným místem, ale vždy vystoupá blíže k rybáři. Takže barevný bod, který by mohl plašit, je mimo. To dovoluje lovit na velmi mělkých místech. Také silon, který prochází vodou, není napnutý jako při feederu, čímž může poplašit rybu při doteku, ale vlasec udržuje ve slabém napětí jen splávek u hladiny. 

Určitě zdůrazním PASIVITU. Nahodíte, vyladíte a můžete třeba půlhodiny čekat, než ryba objeví nástrahu. Takový luxus (asi mi dáte za pravdu) si můžeme v plavané dovolit jen zřídka. Prostě pohodička chytání s rukama za hlavou, žádné přehazování po pár minutách. 

Odpadá MĚŘENÍ HLOUBKY. Jen nahodíte a splávku povolíte tolik vlasce, aby se ukázal na hladině.  

A přece jen, podobá se to PLAVANÉ. Není to prostě chytání na těžko. Člověk kouká na vodu, jak je zvyklý a čeká až se potopí anténka. Nemluvě o tom, že můžete nastavit citlivost a kolik času dáte rybě na záběr: pokud vlasec povolíte tak, že splávek skoro leží na hladině, ryba musí ujet větší vzdálenost, aby se potopil. To se hodí, když máte třeba ty ruce za hlavou a potřebujete víc času, než zaseknete. Pokud naopak chcete vidět každé ťuknutí, povolíte jen tolik, aby splávek sotva vyčníval nad vodu…   

Omezení    

A teď ty negativa. Nemůžete lovit na ŘECE. Zkoušel jsem to, ale i při slabém proudění se tvoří pytel, takže mezi olůvkem a prutem je příliš vlasce, což znemožňuje včas zaseknout. 

Nemůžete chytat na HLOUBCE. I když tady to nemůžu zcela obhájit, protože jsem s tím nikdy na větší hloubce nechytal (míněno více jak dva metry). Předpokládám však, že by měl splávek tendenci vyjíždět příliš ke špičce prutu a nefungovalo by to správně. Ale jak říkám — nevím, musím to vyzkoušet. 

Chtě nechtě, platí zde horší ZÁSEKOVOST. Prostě, máte krásný záběr a máchnete do prázdna. To však jde ve velké míře ovlivnit délkou návazce. Když dostáváte rychlé záběry, splávek mžiknutím oka zmizí a vy nestihne zaseknout, hodí se návazec prodloužit. Ale ne moc, protože dlouhý návazec taky nebude fungovat dobře a ryby budou mít nástrahu hlouběji nebo budou z háčku padat. Zkoušel jsem délky od 20 do 40 cm a nejlepší výsledky jsem docílil s délkou pětadvaceti centimetrů. Ale to si musí každý vyladit podle sebe. 

Pokud by vás zajímal nějaký další postřeh, přidejte komentář pod článkem. Pokud na to budou stačit moje zkušenosti, rád odpovím. Zatím jsem průběžnému polotěžku věnoval jen několik vycházek v září a říjnu, ale příští rok to plánuji napravit. 

Tak hodně zdaru a těším se příště!  

Aktualizace: nové postřehy

Včerejší teplé počasí mě vytáhlo k vodě, přesněji řečeno k rozmrzlému přítoku zdejšího rybníka. Byla slušná šance alespoň na několik cejnů, takže červi, tmavý krmení a co nejdřív vyrazit. Hned z kraje výtoku jsem narazil na kolegu, kterého jsem tu už před pár dny potkal, když jsme oba kontrolovali, jestli led taje. No, byl tu asi o dvacet minut dřív a hlásí mi pět chycených cejnů. Zabral pěkné místo hned při vtoku, takže musím jít dál. Rozmrzlá plocha nabízí však dostatek prostoru. Mám připravené své polotěžko a jsem zvědavý, jak se popere s dlouhou mělčinou. Přece jen, rybník má přes deset hektarů, což je poctivý dvacetinásobek mého prvního testovacího revíru a je začátek února. Uvidíme, jak to bude fungovat.

O průběžném polotěžku jsem psal minule dost pochvalně, ale tentokrát jsem vystřízlivěl. Za prvé, mám na navijáku jiný vlasec než tenkrát, slabší a nepotáplivý. Potáplivý vlasec má vyšší hustotu než klasický silon, tudíž jde mnohem snáz pod vodu. A vypozoroval jsem, že i když je pod hladinou jeho klesání pokračuje, někdy až ke dnu. Nebudu vysvětlovat, jak jsem k tomu dospěl, ale v praxi to vypadá tak, že mezi špičkou prutu a splávkem vznikne průvěs (viz. schéma). Což zabraňuje tomu, aby měl splávek tendenci vyjíždět po napnutém silonu směrem k prutu. Klasický silon tuto vlastnost nemá.

V mém případě tedy došlo k tomu, že jsem nejen těžko potápěl vlasec, ale splávek mi pořád vyjížděl po vlasci a ležel na hladině. Nejdřív jsem nechápal příčinu a sváděl to na kdesi cosi, ale potom se mi rozsvítilo. Proto, důležitá zásada, pokud se rozhodnete zkusit průběžné polotěžko – potáplivý vlasec.

Jak krmit

Druhým limitním faktorem, který jsem si vzápětí uvědomil, je nepřesnost krmení. Jelikož splávek není nad lovným místem, ale vždy o kus blíže k rybáři, nevíte přesně, kde je nástraha. Je třeba podle hloubky odhadnout, jak daleko je splávek od háčku (platí: čím větší hloubka, tím více je splávek vzdálen od nástrahy směrem k rybáři). Krmení je proto nutné házet za splávek a vypozorovat, jak daleko je nutno házet, aby záběry přicházeli co nejdříve. Holt, je to komplikace, ale jde s tím pracovat.

Na závěr ještě doporučení — hodí se také použít naviják s vyšším převodem. Například místo standardního poměru 5:1 použít 6:1, díky čemuž navinete na jedno otočení kličkou více vlasce a rychleji ho potopíte pod hladinu. Vyšší převod oceníte i při chytání s angličákem nebo při lovu na větší vzdálenost, když potřebujete rychle stáhnout montáž. Rychlost však bývá vykoupena tužším chodem navijáku, jako když šlapete na vysoký převod na kole. Taková je moje zkušenost.

Toť vše, zdravím a někdy příště.