Internetový revír

Když jsem dopsal svůj poslední příspěvek, byl jsem jako vždy rád, že mám na nějakou dobu klid. Ovšem jen krátce. Chce to další nápad, další odstavce, další čas. Pokud se mi podaří vše skloubit dohromady, budou chybět fotografie. A nakonec, když člověk svůj výtvor publikuje, objeví na internetu pět podobných článků staršího data. Jakou cenu má potom psát? 

Slyšel jsem názor, že všechno už bylo řečeno. Skutečně. Kolik toho bylo  napsáno mnohem fundovanějšími rybáři, než jsem já a kolik rad bylo již uděleno. Prostě, když dnes potřebujete něco vědět, máte hned několik možností, jak se k té informaci dostat. To, s čím si dříve rybáři lámali hlavu, je dnes dostupné pro každého, stačí zadat otázku. 

Na jednu stranu je to veskrze šťastná doba, kdy jsou všechny problémy společné, sdílené. Nese to s sebou však jeden velký zádrhel — stovky, možná tisíce rybářů tráví svůj volný čas přilepeni na obrazovkách, místo aby šli k vodě. Jejich oblíbeným revírem je internet, jejich úlovky zvednuté palce na diskuzních fórech a lovné místo dnes také seženete snadno. Stačí jen sledovat někoho, kdo pravidelně nosí zprávy od skutečné vody a jen klikat, hodnotit a diskutovat. Znáte to přísloví o Mohamedovi a hoře… 

Obyčejné rybaření?    

Musím říci, že když jsem se poprvé doslechl o MRKu a podobných portálech, byl jsem u vytržení. Tolik informací na jednom místě, že jsem nevěděl, co prohlížet dříve. Články, diskuze, příspěvky na Můj lov a hlavně videa, která patří jistě mezi nejlepší svého druhu. Byl jsem schopný věnovat jejich sledování několik hodin denně, přestože jsem je už znal skoro zpaměti. 

Po nějaké době jsem však začal pociťovat zhoubný účinek toho, když každý den sledujete úlovky jiných lidí. Zjistíte, že se jim nemůžete vyrovnat, že zdaleka nejste tak dobří jako oni a krom toho nemáte jejich možnosti. Začal jsem být proto nespokojený sám se sebou i se svými úlovky. Vidíte jenom cíl, kterého nemůžete dosáhnout. Myslím, že takto skončí dost lidí, kteří začnou trávit příliš mnoho času na rybářských serverech a sociálních sítích. 

V konečném důsledku mi to bralo radost z chytání ryb, ale mohl jsem si za to sám. Skončil jsem proto se svými každodenními internetovými “rituály”, jako byla kontrola mých oblíbených webů a začal jsem se více věnovat svému rybaření. Je také pravdou, že od té doby, jsem se začal výrazně zlepšovat ve svých rybářských schopnostech, zřejmě proto, že jsem se s nikým neporovnával. Vrátila se mi jednoduchá radost z pobytu u vody jako takového. 

Co znamenal vstup na stránky Plavaná.cz?      

Když jsem dostal možnost psát na internetové stránky o plavané, splnil se mi jeden velký sen. Pro celoročního plaváčkáře, který se rybaření věnuje takříkajíc naplno, to byla skvělá šance. Ovšem, po několika prvních pokusech jsem zjistil, jak je těžké si udržet svůj styl psaní a nebýt poplatný svým dřívějším vzorům, které jsem tak hltal. Prostě, psát po svém a nevidět předlohu v internetové či jiné literatuře, není snadné.  

Další věcí, na kterou jsem během psaní přišel, bylo, že k vodě chodím více účelově než dřív. Objevit inspiraci, námět, slova a fotografie. Už když jsem si připravoval pruty, měl jsem v hlavě, jak by to mělo probíhat, abych to mohl nějak zužitkovat ve své tvorbě. Stejně tak bylo nutné opatřit fotografie, které se budou hodit pro dané téma.  

Dost z toho, co jsem takto napsal a vyfotil, mi teď leží v šuplíku, protože jsem s tím nebyl spokojený. Takže dost věcí přišlo vniveč, přestože jsem tomu věnoval své vycházky k vodě. A zase se z toho jaksi vytratilo to rybaření. Proto jsem si řekl, že se už nebudu honit za nějakým “vhodným” a “nevhodným” materiálem a vybroušenými odstavci, ale budu se soustředit hlavně na to, aby mě to u vody bavilo a rád jsem se tam vracel. A v tomto duchu bych chtěl vytvářet i své další články. 

Tímto se loučím a přeji pěkné chvíle u vody bez zbytečných starostí…        

284 zobrazení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 hodnocení, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Napsat komentář